Diskusní fórum Registrace

A to je to, o čem tu furt sem tam dokola mluvím - mít Lapač v srdci a předávat dál - každý podle sebe...

Asterisk:
Já sa snažím za klub bojovat tím, že tam furt chodím, fandím, někdy nadávám, jindy se raduju... jestli je to pro klub dobře to nevím, ale tajně doufám, že to dobře je. Pokaždé, ale fakt pokaždé, když vyjdu schody na tribunu na Lapači, tak říkám mojim dvům synkom "Tady su fakt šťastný". Oni sa mě už smějů, že to říkám dycky. A aj když je jasné že prohrajeme, tak bych nikdy neodešel před koncem. Protože spolu vyhráváme a spolu aj prohráváme

To co popisuješ v tom posledním odstavci je vlastně ona identifikace - klub považju za "svůj" - já jsem klub (aka. Na Lapači jsem doma, atd) a cokoliv je dobře nebo špatně s klubem, je dobré nebo špatné i se mnou. Paradox je, že opravdu "identifikovaní" jsou fakt bytostně přesvědčení o tom, jak za ten klub bojují a jak mu dělají dobře :-)

Asterisk, Ban: Dalo by se říct, že to ve sportu funguje opačně než v "byznysu" (jak je někdy vnímán a objevuje se v něm kapitalizace zisků a socializace ztrát).


Ve sportu, když se daří, můžeme pozorovat naopak socializaci úspěchu - "my jsme vyhráli", "to jsme jim to natřeli...". Když se nedaří tak se objeví kapitalizace ztrát. "Oni hrají jak ponocní..." Někdy doslova - zhusta z té frustrace pramení touha potom, aby viníci (byť jen domnělí) byli zkasírováni, aby jim vedení sáhlo na prémie apod.

S přiměřeným odstupem jsou to úsměvné situace, ale chápu, že když je člověk enormně zažraný a očekává "náš úspěch", aby mohl slavit, a zároveň "jejich selhání", aby si zanadával, tak není lehké si ten odstup udržet. Koneckonců ty emoce, které si od diváckého požitku (nebo utrpení) slibujeme, jsou to hlavní, co nás na sportu baví...

Chlapci a děvčata, ogaři a cérky. Cokoli řečeno je doklad toho, že pro všechny je to rána. Ještě jsme chtěli chodit na hokej, radovat se, fandit. Na hokej se mě ptali sousedi, ženské, chlapi, kteří v životě na Lapači nebyli a ví snad jen to, že hokej se hraje na ledě. Prostě - na Vsetíně je hokej jaksi vrytý pod kůží i pro ty, kteří fandy se šálami berou jako fanatická stvoření, i když je to pětileté děcko. Je to pecka. Nějak to rozdýchat, strávit, posmutnit. Ke všemu, co zde řečeno: jestli se mluví o "stáří" hráčů - tak zas je to na každém - můžu mít roky, ale.. nevzdám to, budu makat, ještě to dám nebo odejdu k jiné práci. Dál - je jasné, že táhnout takový kolos finančně, organizačně, manažersky hodně let mi může brát síly, a klobouk dolů a díky za vše! - ale zase, buď "firmu" potáhnu dál nebo najdu následníky, jak jednoduché, že? (jasně, že ne).
Jednoduše - je to o každém v každé práci, jestli chce nebo raději už něco jinačího. -.Jenom jedna věc mi vadí a mrzí. A štve to lidi v každé práci. Myslím, tedy jsem přesvědčena, že na Valašsku je minimálně několik profíků v oblasti fyzio i marketingu, kterým srdce buší za ZŽ barvy, mají cit a jsou se ZŽ hokejem tak nějak spjati. - GT skokan roku, Slavia doplatila na to, na co před pár lety myslím Poruba? - celou sezónu hráli hladce, šlo to samo, žádné nervy a pak najednou - máme se vybičovat, co to je? - Ogaři - ten pohárek zůstal hodně nedopitý - tak příští rok! Nechci vyzdvihovat, ale za mě letos nej.. Tom Šmerha a Petr Straka
! Hoši, děkujem!

Čau! Klidně může být! A klidně mě můžeš vidět úplně opačně než se vidím já sám. A to platí i naopak... Ale jedna věc je přesná - ony krysy v laboratoři. Problém je, že se mi těžko popisuje něco čeho jsem součástí. S čím bych ale polemizoval je ten "světlonoš" - to je opravdu o něčem úplně jiném.

Jednoduše: od pátku tu zuří bitva. Já se té "herní části" účastnit nechci a vlastně dost dobře ani nemůžu. Co tu ale padlo hned několikrát, byl podiv nad tou neuvěřitelnou radikalizací a taky třeba nad počtem kozích bobků. A já se naučil za ty roky na většinu toho nereagovat (což mě automaticky staví do role povýšeneckého naboba) a nebo se alespoň trošku distancovat a vytvořit si nadhled. Jenže tím stejně jako spousta zdejších riskuji ono "kdo nemočí s náma, močí proti nám".

Dialog to primárně být nemůže. Píšu to sám a dialogem se to stává až v okamžiku kdy na to třeba ty zareaguješ. Co na tom že nenapadáš obsah, ale formu? Co na tom že nereaguješ na to co je v řádcích, ale hledáš co je mezi něma? I to je lidská interakce :-)

S berličkama, kdy zkrátka nemám chuť slohovku natahovat ještě delším vysvětlováním a hledáním českého ekvivalentu, s tím se vypořádám. Co už někdo pojmenoval a přesně sumarizoval rád použiju. Exhibicionismus byť dle tebe "intelektuální"? I ten přežiju.... Ostatně v tomhle ohledu tady nevedu....

Jediné co jsem si kladl za cíl napsat je popis toho co se tu děje a to bez napadání a velkých emocí. To že to někdo nepochopí, to taky zvládnu. Ten text totiž vůbec není o tom, že "lidi jsou frustrovaní a hádají se" ale o tom co tady probíhá kontinuálně fakt roky. A dodám, že je to vlastně vzhledem k situaci a cyklu co ten klub zažívá úplně přirozené. Že to asi jiné nebude a nemá smysl se tím trápit a rozčilovat. No a pokud to snad někomu v tom nadhledu pomůže, pak jsem moc rád ten nabob!

A to je asi tak vše.

A jasně - odkaz

Ano, já se tam klidně poznám. Má to jeden problém. Taky si dovolím rýpnot si. Nemám sice rád LLM (jen to zvedá ceny HW - nyní už nejen RAM, HDD, GK - ale obecně). Na druhou stranu už něco vážně umí...

Můj finální odhad na proces vzniku textu:
Potřeba autority: Člověk, který se "rád poslouchá" a chce v diskusním fóru dominovat, často používá odborné termíny (CORFing, negativity bias, group polarization) jako berličky. Působí to pak dojmem: „Já tomu rozumím vědecky, vy jste jen emočně labilní dav.“

Struktura "kazatele": Ten text není dialog. Je to monolog "světlonoše" (jak sám ironicky, ale vlastně trefně píše). Autor si buduje pozici někoho, kdo stojí nad věcí, analyzuje fanoušky jako krysy v laboratoři a tím se od nich distancuje.

Narcistní rys v psaní: Lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou inteligentnější než ostatní, často trpí verbální "hypertrofií" – prostě potřebují hodně slov na jednoduchou myšlenku, aby zdůraznili hloubku svého uvažování.
Je to typický projev intelektuálního exhibicionismu. Autor nepíše, aby předal informaci (která je v jádru jednoduchá: „lidi jsou po neúspěchu frustrovaní a hádají se“), ale aby prezentoval svou schopnost tu informaci zanalyzovat.

Asterisk:
Super analýza a přesné popsání toho co tady sledujeme. Zajímalo by mě jestli se se Tebou popsaná skupinka Cutting off reflect failure poznala. Ale moc tomu nevěřím. Každopádně díky moc super počtení.

Asterisk:
Super analýza a přesné popsání toho co tady sledujeme. Zajímalo by mě jestli se se Tebou popsaná skupinka Cutting off reflect failure poznala. Ale moc tomu nevěřím. Každopádně díky moc super počtení.

I.
Ještě několik dní se zkrátka vyjadřovat nebudu. Ale třeba Luky se kterým jsem se obsáhle bavil jinde, zná jedno moje slovo: KŘEHKÝ. Nečekám že při své nátuře permanentního jízlivého sarkasty to nějak vysvětlí, ale co už?

Je jiná věc která mi už dlouho vrtá hlavou a splním tím jeden zde vyjádřený požadavek a to touhu po slohovce. Já se celkem dlouho už od doby, kdy jsem ve dvaceti poprvé držel v ruce Canettiho Masu a moc zabývám tím, co člověka motivuje k tomu aby se ve skupině nějak identifikoval a jak se v ní chová. Vsetín je posledních asi 15 roků skvělá laboratoř!

BIRGing a CORFing: Basking reflect glory - vyhřívání se v odražené slávě. MY jsme vyhráli!, okupovali jsme Brno! Identifikace. Cutting off reflect failure - odstřižení se od odraženého neúspěchu. Zkrátka ONI prohráli!! Část fanoušků se distancuje a začne známkovat a hledat viníky. Literatura uvádí že právě prostředí radikalizovaných sportovních fanoušků klubů s velmi silnou fanouškovskou základnou generuje extrémní formu CORFingu: fanoušek se chrání před strachem z pocitu vlastního selhání tím, že "svůj" tým devalvuje!

To co tady čteme poslední dva roky je vlastně individuální sebeobrana... Psychologové dokonce mluví o "defenzivním pesimismu". Je to hodně opojný pocit. Jedinec si vytvoří scénář: "bude to průšvih!" Když se to stane, má pocit sebekontroly, které se mu klidně v běžném životě nedostává: "já vám to říkal!".... Naopak když ne, sice naoko mlčí (protože proč by někomu měl vysvětlovat vlastní pocity?), ale vnitřně se raduje a je příjemně překvapen. Zajímavé je, že odborníci tvrdí, že se z tohoto postoje může stát dominantní charakterový rys a vlastně identita jedince. Jakési poblouznění "světlonoše" co jediný vidí pravdu....

Obecně to uzavřenou větší skupinu (zde fórum) velice ovlivňuje. Funguje totiž tzv. Negativity bias: lidé přirozeně věnují více pozornosti negativním informacím než pozitivním. Ve fanouškovské komunitě to vede ke konstruktu, kdy jedna chyba je DŮKAZ, že všechno je špatně. Jeden špatný tah managementu je DŮKAZ, že celý klub je banda nadávku si doplňte. Negativní narativy se šíří mnohem rychleji a emotivněji. Zajímavá je ale kauzalita: ne že jedinec vidí problém a varuje před neúspěchem. On má strach z neúspěchu do kterého se sám promítá a tak zpětně dohledává problém. Pokud ho najde, potom ho opakuje jako mantru. A to je rozdíl v odvětví jako je hokej mezi expertem (placeným) a rádobyexpertem z webu. Žádná pravomoc, žádná zodpovědnost…..

II.
Jakmile se taková komunita jako tady rozdělí, nastává Group polarization: každá z těch dvou (a více) skupin se radikalizuje ve svém názoru. Ti umírněnější kritizují, fandí a věří. Právě pro ty emoce to dělají! Ti radikální CORFingisté - všechno je to katastrofa! A vy co to nevidíte a jste zaslepení, jste jenom nadávku doplňte. A navíc čím živější diskuse probíhá uvnitř té které bubliny, tím extrémnější názory vznikají.

A pak je tu jedna specialita: status ve skupině aneb „já to říkal“. Ten kdo správně předpoví průšvih, má prestiž. Proto vzniká sýčkování předem – je to vlastně sázka na reputaci. Pokud se tým zvedne, nikdo si ty pesimistické výroky už skoro nepamatuje. Občas mu to sice někdo připomene a pak to buď musí převrátit v žert a nebo to zakecá. Pokud ale ne, autor u své bubliny získá "sociální body" nebo se jich alespoň hlasitě domáhá.

Němci mají jeden krásný termín a to schadenfreude: v rámci tak polarizované a radikalizované bubliny vzniká neuvěřitelný paradox - fanoušek nejen Vsetína má mnohem větší radost z potvrzení své pravdy, než z úspěch svého týmu! Jeho identita se totiž posunula z fanouška na "světlonoše" co jako jediný vidí co jiní ne: všechno je to úplně špatně!

CORFing, defenzivní pesimismus, negativity bias, group polarization, statusové hry „já to říkal“ a schadenfreude. Zcela běžná věc u klubů které dlouhodobě rostly. Po takovém růstu se stane několik věcí: očekávání extrémně narostou, noví fanoušci znají jenom úspěch a nic jiného a pokles jakkoliv dlouhodobý - klidně epizodní se jeví jako kolaps a ne normální cyklus. A to je ten okamžik, kdy se komunita začne štěpit, ale také čistit. Protože pokud se cyklus protáhne všechny ty berličky o kterých píšu přestanou fungovat a ti polarizační jedinci odpadnou. Nic jiného jim nezbývá - svoji potřebu musí uspokojjt jinde.....

Dalo by se toho napsat ještě víc - třeba o identifikaci, normě úspěchu a nebo o našich milovaných permanentkářích. Ale už vás tu nebudu nudit. :-)

V téhle chvíli jsou křišťálové koule vyprodané...

Muhehe kokino konci to je jasne,myslim,ze i Vajdik,Peprnec posily budou Kassmud,Lisaj a jim podobni. Jenom dobre,ze to skoncilo tak brzy,prevazne to nikoho letos nebavilo takze je dobre,ze uz mame dovolenou.

Tohle mi vždy zvedne náladu . Lavina džisek a šusťáků a neskutečné hlasivky a nasazení...tohle se neomrzí, ale chápu mladší ročníky, že to pro ně není in. Výraz mé sedmileté dcery, když jsem jí to pouštěl mluvil jasně...Chudina, těžko nesla i páteční prohru a probrečela to..."Proč to ten Mirek nechytil..?"
Snažím se ji naučit, že i prohrávat se musí, ale popravdě po tom pátku jsem měl sám se sebou co dělat.

Tak a teď trocha spekulací ....
Kdo po tom neúspěchu skončí a ještě lépe, kdo přijde?

Dalo to práci, ale poznal jsem se. Nejhezčí dresy co kdy byly.

Dnes na den přesně 35 let(!) od Druhého průvodu.
(Tradice od roku 1987 )

Druhou část se vyplatí sledovat od 5:24 - veselí na ledě a v kabině, hlavní slovo nehrající Olin.

odkaz

odkaz

Průvod od Marka natáčel na kameru hráč Vsetína číslo 17 Honza Balun.

K tomu videu jsem se nevyjadřoval, ale nyní už snad mohu. Mě to přišlo spíš jako představovačka Sithských Lordů, než hokejistů. Letos to za mě bylo slabší. Geniální bylo "Tací sa nerodí...", ale jasně to se podaří jednou za čas...